Zvonička v Krásné

U hlavní cesty stála téměř sto let stará zvonice. Pravděpodobně šlo původně o dvojici dubových pilířů, které nesly zvon a malou jehlanovou stříšku. V druhé polovině 20. století byla zvonice doplněna o dřevěný přístavek se sedlovou střechou, jehož konstrukci tvořil ocelový skelet kombinovaný se dřevem a zaklopený smrkovými prkny. Bouda sloužila jako zázemí pro zvoníka a jako bezpečné ukrytí lana před veřejností. Původní zvonice zvonila k tzv. umíráčku. Na uctění památky zesnulého se zvonilo až třikrát denně. Tradice byla přerušena před asi čtyřiceti lety, kdy již funkci zvoníka neměl kdo zastávat. Ve stejné době se byla přerušena i samotná údržba objektu a péče o blízké okolí. Na jižní sousední parcele se v současné době tyčí vysoké modříny, které větvemi téměř zasahovaly do části se zvonem. Za zvonicí byly také umístěny kontejnery na komunální odpad, které působily jako “pohozené” do trávy. Na první pohled směrem od silnice tak zvonička stála nedůstojně poblíž komunálního odpadu. Zatímco stávající podoba zvonice se jevila jako uzavřená nepřístupná schránka, určená pro jednu věc, nová se z velké části otevírá veřejnosti a stává se místem zastavení. Forma se symbolicky otevírá směrem do krajiny jako trychtýř, který má nést zvuk zvonu. Tradiční boudu s pilíři a zvonem nahrazujeme objektem, který skrývá vše pod jednou střechou – dvojici pilířů nesoucí zvon a jeho zastřešení nahrazujeme vyvýšením hřebene střechy. V průčelí objektu pod hřebenem střechy je umístěn původní zvon. Dispozice objektu je rozdělena na dva prostory. Prvním je závětří s lavičkou a nikou pro umístění kytice či svíčky, druhým pak zadní část s lanem pro ovládání zvonu. Tento manipulační prostor odděluje perforovaná příčka z dřevěných smrkových lamel, v níž je zakomponován dubový kříž z původních trámů – jeden z fragmentů z původní stavby. Zvonici po setmění osvětluje svítidlo umístěné u podlahy manipulačního prostoru, takže skrz laťování vrhá na šikmé plochy podhledů paprsky a stíny připomínající symbol božského oka. Stavba je založena na trojici základových železobetonových pásů. Nosná konstrukce dřevostavby se skládá z opakujících se smrkových rámů ztužených modřínovou biodeskou, která zároveň tvoří vnitřní povrchy stěn a podhledů. Vnější plášť je navržen z modřínového šindele, podlaha z modřínových terasových prken. Vnitřní příčku a jižní stěnu objektu tvoří laťování ze smrkových hranolů. V příčce jsou integrována vrátka v ocelovém rámu. Prostor interiéru kontrastně dotváří ocelové prvky, jako jsou vestavěná nika, zavěšení zvonu či rám vrátek. Tyto prvky jsou ponechány v přírodním odstínu oceli a jsou zalakovány bezbarvým lakem. Předprostor zvonice včetně vstupní podesty a schodiště jsou vydlážděny z odseků godulského pískovce, ze kterého jsou rovněž postaveny lemující zídky. Podesta, schodiště a větraný prostor pod zvonicí jsou lemovány ocelovou pásovinou.