Přeskočit na obsah

Participace

Možnosti vzdělávání nearchitektů i architektů aneb jak udržet v zapojování veřejnosti pořádek.

Text je výtahem z dokumentu Zvládnutá participace: férový prostor uživatelům pro naplnění jejich potřeb a šanci na tvůrčí práci architektům, který zároveň nastiňuje i aktivity k tématu Participace a to zejména školení a grantovou „kuchařku“.

Participace veřejnosti (respektive uživatelů výsledného projektu) na navrhování a plánování je stále populárnější. Pokud jsou uživatelé zapojeni ve správný čas v postupu navrhování, přinášejí architektovi cenné detailní znalosti o svém vztahu k místu a potřebách, mohou dávat zpětnou vazbu k variantám apod. Na to ale musí být participace včas a kvalitně připravena, projekt „jen tak nějak projednat“ nestačí.

Občanská sdružení i politici se (s různými úmysly) snaží této poptávce po participaci vyjít vstříc. Čím dál častěji se stává, že proces participace a vlastní plánovací setkání vedou lidé mající velkou zkušenost s komunikací a facilitací (například z oblasti komunitního plánování sociálních služeb, strategického plánování, kulturních politik, komplexních pozemkových úprav atd.), ale malou s architekturou a plánováním. V této situaci nezřídka dochází k tomu, že informace od uživatelů architektovi práci spíš ztěžují, než usnadňují.

Proto je namístě pokusit se tento, trochu překotný vývoj, usměrňovat informováním a vzděláváním. Nearchitektům pracujícím na poli participace a facilitace přiblížit specifika tvůrčího navrhování, aby byli architektům dobrými partnery; architektům základy participace, aby dokázali facilitátory usměrňovat a zapojit se do přípravy participace tak, aby vyhovovala svým průběhem a obsahem postupu navrhování.

ČKA přijala dokument, který obsahuje návrh dalšího postupu v tomto tématu.

Participace

Participaci veřejnosti (resp. obecně uživatelů) chápeme jako důležitou součást navrhování a plánování veřejných investic. Umožňuje získat představu o potřebách uživatelů a hodnotit variantní možnosti; a tím optimalizovat výsledný návrh. Participace nemění role v zastupitelské demokracii a návrhovém procesu, ale pomáhá v nich udržet pořádek tím, že se občanů ptá v pravý čas na potřebné vstupy a tím dává kvalitní podklady o potřebách obyvatel architektům a politikům.

Lidé budou mít vždy snahu vyjadřovat se k dění, které je ovlivňuje. Pokud nedostanou impulz formou včasné výzvy a dobře připravených otázek, ozývají se k tématům dle svého uvážení v čase, kdy se o nich dozvědí. Protože jsou v plánovacích a projekčních procesech laici, hrozí řešení málo podstatných věcí v nevhodnou dobu (obvykle pozdě na to, aby mohly být požadavky snadno zapracovány.). Cílená participace znamená při dobré znalosti plánovacího procesu průběžně vytipovávat a otevírat relevantní témata a připravovat otázky i způsob diskusí tak, aby byly věcné a efektivní. Participace (na rozdíl od průzkumů veřejného mínění) neznamená ptát se pouze obecně na to, co si lidé myslí, ale velmi konkrétně na to, co architekti potřebují vědět, aby mohli kvalitně odvést svou odbornou práci a naplnit potřeby lidí.

Role v návrhovém procesu v zastupitelské demokracii

V procesu přípravy projektů a plánů pro veřejnost (plánování, urbanismus, veřejné budovy) se v politickém uspořádání zastupitelské demokracie objevují v zásadě tři typově rozdílné a nezastupitelné role:

  • uživatelé – nositelé místní/detailní znalosti. Jsou současnými nebo budoucími uživateli předmětu projektu.
  • architekti, projektanti a experti – nositelé odborné znalosti. Přinášejí praktické odborné znalosti a metodiky projektování a plánování.
  • veřejná správa – nositelé pravomoci a odpovědnosti. Leží na nich pravomoc a s ní spojená zodpovědnost ve standardních procedurách zastupitelské demokracie.

Participace neznamená nové rozložení těchto rolí, ale cestu k jejich vyváženému uplatnění v situaci společenských změn. Představuje reakci na klesající efektivitu politických stran coby nástroje zpětné vazby a na rostoucí rozrůznění potřeb, hodnot a životních stylů. Hledá postupy, které umožní, aby všechny role byly v rozhodovacím procesu dostatečně zastoupeny.

Pokud nějaká z rolí chybí či jsou její zástupci tlačeni do jiné role nebo si sami jinou roli usurpují, projeví se to na kvalitě výsledku; přitom se to v praxi dnes děje velmi často. Pro architekty je tak legitimním zájmem chtít udržet v rolích pořádek.

Ing. arch. Petr Klápště, petr.klapste@naturesystems.cz