Československá obchodní banka, České Budějovice

Ještě v devadesátém roce byla mezi lidmi hektická nálada. Tehdy jsme vyhráli poměrně malou nenáročnou soutěž na rekonstrukci místní pobočky ČSOB, naši první větší příležitost dělat „velký dění“. Nadšení plus pozitivní nálada, natěšení na zítra, úplně jsme se třepali, jak parní kotel pod tlakem. Tehdy také vzniklo motto: „Když o penězích, tak zvesela!“. V kritických kontextech je banka popisována jako dekonstruktivismus nebo i high–tech. Ani jedno, ani druhé. Přetlak, radost ze života a to vše expresivně přeneseno do hmoty. Nic „vymyšleného“, nic opsaného, prostý přepis nálady a k jeho dosažení jsou použity prostředky, které jsou běžně k mání. Je to hra hmot, tvarů a prostorů, které se vzájemně prolínají, proskakují a všechno je to doprovázené slepým barevným komentářem. Urbanisticky je budova umístěna téměř v centru města, avšak s perfektním přístupem pro automobily z městského okruhu do podzemních traktů, pod zahrady. Pro chodce je na hlavní třídě ve směru nádraží - náměstí. Doslova na tepně města. Principiálně se jedná o transformaci hmoty. Masa mohutného zdiva, téměř pravidelného půdorysu, přechází do železobetonového skeletu. Jeho konstrukce je posléze naprosto rozvolněná a dům končí skleněnou stěnou, která se zavlní, zavěšená na konstrukcích skeletu, jako záclona v záchvěvu větru. Žádná rekonstrukce, ale transformace. Některé pojetí detailů je natolik primitivní, že se k němu neustále vrací oči. Technologická zázemí spíše reflektují svou normalitou na přirozenost věcí. Nejsou zde navrhovány technologické procesy, které vyžadují obrovskou disciplínu a vysoké náklady. Vše je spíš přirozené a jednoduché.K bance se váže i krásná spolupráce s cigánem Paly Paštikou. Dodnes obdivuji jeho houževnatost v xenofobní společnosti, jakou jsme, a budu obdivovat jeho náramný výtvarný talent. Požádali jsme ho o výtvarnou spolupráci, řešení barevnosti celého objektu. Měl k dispozici základní koncept, ze kterého odvinul úžasné barevné, dynamické řešení celé budovy. Včetně dvou obrazů cigánské svatby, která je dnes bohužel zamalována a kočky, která dodnes existuje v posledním podlaží u zasedací místnosti. Jiří Střítecký, 1996 a 2004