PARK ROOSEVELTOVA V BRNĚ

Park leží na pomezí historického jádra města Brna a svojí polohou vytváří ojedinělý záliv v jinak téměř jasně vymezeném, historickou výstavbou zahuštěném městském středu. Hojně využívaný průchod budovou bývalého kláštera můžeme i dnes vnímat jako určitou pomyslnou symbolickou bránu do historického jádra města. Proto lze i samotný park, nejen historicky, vnímat jako určité předbraní - hranici, ve které se zbouráním hradeb město otevřelo do okolní krajiny. Cílem návrhu bylo vytvoření fungujícího urbanistického řešení vedoucího k prostupnosti a otevřenosti parku a stanovení logických pěších tras. V současné době není uliční fronta důležitého městského bloku adekvátně zakončena a jižní část parku je utvořena nesourodou strukturou staveb. Urbanistické řešení vychází především z uzavření tohoto významného městského bloku novým domem. Navržený dům společně s plánovanou navazující zástavbou dále vymezuje nový veřejný prostor, do kterého se otevírají partery domů. Vznikne tak živý městský prostor s novými terasami pro letní zahrádky a volné posezení a s novým vodním prvkem a stromořadím, které definuje hranu veřejného předprostoru budov. Významnou pamětí místa je historický vztah mezi městem a krajinou, jejichž hranice byla striktně určena opevněním města. Tento historický kontext rozhraní a vztahu mezi městem a krajinou, zbourání hradeb opevnění a historické „otevření“ města vnímáme jako magický impuls, který určuje „génia loci“ celého parku. Odstranění stávající zídky mezi parkem a ulicí Rooseveltova a „spuštění“ parku plynule na chodník umožňuje jak přímé pěší propojení, tak pocitové a optické otevření, vyjádření prostupnosti a propojení s parkem na Kolišti a předprostorem Janáčkova divadla.