Řešení vnitřních prostor dvou náměstí v MPR Slavonice
Ing. arch. Roman Koucký
Slavonice, významné renesanční město, v době baroka i později vlivem politických událostí stagnuje. Nedotkne se ho příliš ani průmyslová revoluce a rozlet první republiky. Rozpad nastává až po druhé světové válce vysídlením pohraničí. Rostlá struktura středu hrazeného města však zůstává vcelku zachována. V centru města, na pahorku nad potokem, stojí ranně gotický kostel. Je sevřený v okruhu domů vestavěných do půdorysné stopy bývalého hřbitova. Tento svébytný kruhový útvar dělí Horní a Dolní náměstí. Dolní náměstí je lichoběžníkový, mírně se svažující prostor obklopený štíty renesančních domů. Návrh vkládá do nepravidelné gotické struktury jasný geometrický řád vycházející z principu založení celého města. Dlouhá svažující se osa, lichoběžník hrazení, trojúhelník náměstí, tři hlavní příjezdové cesty, tři brány, tři kašny. Osa rovnoramenného trojúhelníka prochází barokní kašnou a směřuje do nejužšího místa náměstí. Zde se kříží s jednou jeho stranou, která směřuje ke vchodu na ose budovy školy. Podél této strany je v chodníku řada kuželovitých růžových sakur, které nahradily dožilé hlohy. Alej opisuje měkkou linii fasád a kontrastuje s přísnou geometrií vložených tvarů dlažeb. Projekt procházel v průběhu prací řadou změn a vývojových posunů. Nejvážnější změnou oproti vítěznému soutěžnímu návrhu je jiný povrch chodníků. Cihelná dlažba, jejíž příjemná červená barva měla být v kontrastu s šedobílými stěnami sgrafitových fasád, byla vzdálenou reminiscencí na italskou renesanci, která nejvíce ovlivnila místní stavitelství. Svou prostotou a přirozeností snad mohla lépe vyjádřit stav, ve kterém se malé město v současnosti nalézá. Jednolitou plochu cihel měly svou strukturou rytmizovat různé skladebné vzory, oddělené ocelovými dilatačními pásky. Před každým domem se vzory měnily. Ve středu náměstí byl navržen schematický otisk gotického města s hradbami a vodními příkopy, tedy stav města v jeho vrcholném období. Tento obraz měl být vydlážděn různě velkými šedými kameny a z horizontu chodce jen velmi málo čitelný, objevil by se při pohledu z veřejně přístupné věže kostela, odkud by ho bylo možno srovnat se skutečným stavem. Tento návrh však narazil na nesouhlas pracovníků památkové péče, kteří návrh bez obhajitelné argumentace zamítli. V průběhu stavby potom došlo ke změnám, které jsou výsledným řešením. Použitím žulových kostek návrh ztratil cosi ze své měkkosti a barevnosti. Náměstí se zdá být větší a více městské a je pravděpodobně „chladnější“. V centrální ploše dlážděné žulovými kostkami jsou velké „plovoucí“ kameny vystřídány shluky červených valounů. Tyto velké kameny jsou vyzvednuté z historických vrstev náměstí. V centrální ploše je i kašna k níž vedou, na úroveň dřívějšího terénu, kamenné schody postavené ze zbytků starých obrubníků. Chodníky jsou dlážděny žulovou štípanou mozaikou ve dvou kontrastních odstínech šedi, jižní do pruhů, severní do šachovnice. Tento princip se na Horním náměstí obrací. Úzký chodník okolo kostela je žlutý. Zcela svébytný je malý prostor před radnicí, dříve Rathaus Platz, který je v krčku mezi oběma náměstími. Je vydlážděn červenou žulou s mozaikou anděla ochránce od Martina Ceplechy. Anděl je jednou částí městského znaku, ostatní jeho části se objevují na městském mobiliáři; brána je bočnicí lavičky, obranná palisáda obepíná odpadkový koš, stromy chrání litinové mříže s pětilistou růží. Mříže jsou zatím jedinou realisovanou částí mobiliáře. Rekonstrukce Dolního náměstí je jen částí celého plánu, který předpokládá pokračovat v rekonstrukci na náměstí Horním a dále až ke třem městským branám v hrazeném jádru města. Součástí rekonstrukce byly i velké zásahy do městské infrastruktury, Dožilé sítě byly po sejmutí vrchních vrstev dlažeb zrekonstruovány nebo zcela nahrazeny novými, nový je i celý kabelovod a napojení všech okapních svodů do kanalisace, nové jsou rozvody telefonní sítě a pod. V souběhu s rekonstrukčními pracemi na náměstí byl sanován i systém středověkých podzemních chodeb a prostor, které jsou téměř pod celým náměstím. Rekonstrukce tak velkého rozsahu, je pro dvoutisícové město nesmírnou zátěží. Obdivuhodné je, že získali většinu financí z vlastních zdrojů a že dokázali nalézt dostatek morálních i jiných sil k tak náročnému kroku. A že i po všech zkušenostech s náročností takových zásahů hodlají v úpravách města pokračovat.
