Komunitní dům pro seniory

Architektura stáří Současná a především nastupující generace seniorů zažila své produktivní období života v době revoluční a porevoluční, době otevřených možností a výzev, ale i zklamání. Jedná se tedy o generaci, která se musela vypořádat jak se změnou politického režimu, tak především se změnou celospolečenského uspořádání. Tato generace si díky výchově za normalizačního socialismu umí vážit svobody, společenské i individuální, více než jiné. Stále se však jedná o jednu z nejkřehčích společenských skupin, která je velmi silně spjata se svým bezprostředním okolím. I přes touhu po samostatnosti a soběstačnosti se jejich svět s rostoucím věkem zmenšuje na byt, plácek před domem či ulici vedoucí k samoobsluze, které se často stávají celým jejich světem. Bydlení pro seniory by tak mělo dokázat zajistit jejich kontakt se společností i s venkovním světem, mělo by být přátelské a pozitivní, zároveň klidné a zajišťující soukromí, bezproblémově dostupné až bezbariérové a do jisté míry i flexibilní a univerzální. Jeho neoddiskutovatelnou součástí je i podnětnost prostředí, které napomáhá aktivizaci seniorů. Být součástí skupiny, nebýt sám a někam patřit je nesmírně důležité. Jedním z klíčových elementů udržující seniory aktivní je právě komunita lidí, která je obklopuje. Jako architekti stojíme před výzvou navrhnout domov, který toto vše splňuje. Místo pro život, prostředí, které důvěrně známe, kde můžeme stárnout obklopeni přáteli a známými, kde se cítíme příjemně a v soukromí, neboť to vše má prokazatelně zásadní vliv na kvalitu i délku našeho života.