Rodinný dům v Pošumaví​

Kompozice tvarového řešení domu je kontextuální. Základní hmota s valbovou střechou vychází z dialogu se sousedním objektem, který byl postaven v 90. letech 20. století. Cílem bylo navrhnout takovou figuru, která bude evokovat jeho menší doplněk v zahradě. Zároveň ale bylo naším cílem do situace přinést určité očištění či zjednodušení díky architektuře domu. Ta je i nadále vysoce kontextuální, přičemž svým formálním jazykem odpovídá architektonickým požadavkům, které byly definovány stavebníkem v úzké součinnosti s architektem. Půdorysným tvarem návrh reaguje na nepravidelné osazení sousedního objektu čp. 261 vůči ulici a na nepravidelné hranice parcel. Zužující se tvar směrem k jihu má za cíl v dálkových pohledech zapojit dům do kontextu jako co možná nejštíhlejší – nejsubtilnější. Naopak širší severní fasáda, definuje prostor zahrady směrem ke stávajícímu domu. Vnitřní prostorový koncept domu je dvojznačný. Dělící nosná stěna rozděluje vnitřní prostory zhruba uprostřed půdorysu na dvě poloviny; jižní velkorysý otevřený prostor s velkými otvory a výhledy směrem na Šumavu versus severní rozšiřující se polovina rozdělená na dvě podlaží, ve kterých jsou situovány jednotlivé místnosti a schodišťový prostor, který je osvětlen světlíkem.