České vysoké učení technické v Praze

Historie školy

Fakulta stavební byla založena z iniciativy Josefa Christianna Willenberga na základě česky psané zakládací listiny (reskriptu) císaře Josefa I. z 18. ledna 1707 jako první veřejná inženýrská škola střední Evropy pod názvem Stavovská ingenieurská škola v Praze. Předcházela jí Pražská stavební hutněveřejná, avšak svou povahou vlastně první stavební škola u nás vůbec, kterou si pro zajištění potřebné kvalifikace svých spolupracovníků založil v roce 1344, tedy čtyři léta před založením Karlovy univerzity, Mistr Matyáš z Arrasu, kterého si přivedl z Francie kralevic Václav, později jako císař nazývaný Karel IV.

Stavovská inženýrská škola v Praze vznikla tedy 40 let před založením věhlasné a dosud existující pařížské Mostní a silniční školy (Ecole des Ponts et Chaussées), která byla založena v roce 1747.

Měla-li Stavovská inženýrská škola v počátečním údobí působnosti svého zakladatele a prvního profesora Willenberga, uznávaného odborníka v opevňovacích pracích, užší poslání vojensko-fortifikační, přerostla poměrně záhy převážně ve školu civilní inženýrskou a to v období působnosti druhého profesora J. F. Schora, vynikajícího umělce – malíře a architekta–teoretika, a zejména pak po jeho úmrtí za působnosti třetího a posledního profesora F. A. Hergeta, významného zeměměřického a vodohospodářského odborníka.

Po přechodném spojení Stavovské inženýrské školy s univerzitou, k němuž při trvalém udržení vlastního ředitele došlo za Hergetova působení v roce 1787, byla v roce 1815 škola opět osamostatněna pod názvem Královské české stavovské polytechnické učiliště a to za působení profesora F.J.Gerstnera, vynikajícího astronoma, zeměměřiče, odborníka ve vodním a železničním stavitelství.

K nové významné epoše rozvoje dochází po zavedení češtiny jako vyučovacího a úředního jazyka vedle dosud výlučně užívané němčiny, díky neohroženému postoji profesora Skuherského v roce 1861 a rozdělením školy na českou a německou v roce 1864 a dále také vlivem velkého rozvoje průmyslu. Již organickým statutem z roku 1863, zrovnoprávňujícím češtinu s němčinou, dochází ke zřízení čtyř samostatných studijních směrů: stavitelství vodního a silničního, stavitelství pozemního, strojnictví a technické chemie. K rozdělení Královského českého polytechnického zemského ústavu na samostatné ústavy – český a německý – došlo v roce 1869.

Po zestátnění obou Polytechnických zemských ústavů v roce 1875 byl v roce 1879 český ústav označen názvem C.k. Česká vysoká škola technická v Praze. Novým organizačním řádem v roce 1920 byla tato nejvyšší škola technická přejmenována na dnešní České vysoké učení technické.

Po násilném uzavření všech vysokých škol za doby okupace nacistickým Německem v letech 1939 až 1945 došlo po osvobození k znovuotevření Českého vysokého učení technického, které již od roku 1920 sdružovalo sedm vysokých škol (samostatných fakult): inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojního a elektrotechnického inženýrství, chemicko-technologického inženýrství, zemědělského a lesního inženýrství, speciálních nauk a školy obchodní.

Fakulta stavební vznikla v roce 1960 sloučením samostatných fakult architektury a pozemního stavitelství, inženýrského stavitelství, fakulty zeměměřické a ze stavebního směru zrušené fakulty ekonomického inženýrství. V roce 1976 se z ní opět vyčlenila fakulta architektury.

Studium

Škola dává účelová stipendia studentům, kteří prospěli s vyznamenáním. Studenti mají dále možnost získat prospěchové stipendium za vynikající studijní výsledky nebo sociální stipendium v případě tíživé sociální situace. Škola také nabízí dotace určené na ubytování.

Na Fakultě působí Študácký klub ŠTUK, který organizuje exkurze, výstavy, workshopy, besedy, přednášky nebo promítání a podporuje studentský život na škole. Klub zaštiťuje také další organizace a aktivity jako Pěvecký sbor nebo předtančení na plese.

Studenti z fakulty také založili oceňovaný projekt SURYA, který zrealizoval výstavbu solární školy, která umožňuje základní vzdělávání a celoroční výuku ve vesnici Kargyak v severní části Indického Himaláje v pohoří Zanskar. Projekt reaguje na nedostatečnou úroveň základního vzdělání, jež je dána izolací a extrémními klimatickými podmínkami regionu.