ZEMŘEL TEORETIK UMĚNÍ JIŘÍ ŠEVČÍK
Ve věku 82 let zemřel 2. dubna Jiří Ševčík, významný teoretik a kritik moderního a současného umění a architektury, kurátor současného umění a pedagog Akademie výtvarných umění v Praze.
Doc., Mgr. Jiří Ševčík, CSc., dr. h c. (*1940 Pardubice) vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy estetiku, bohemistiku a historii. Po absolutoriu se stal v 60. letech redaktorem časopisu Architektura ČSSR a poté vědeckým pracovníkem na katedře teorie a historie architektury na Fakultě architektury ČVUT, kde přednášel až do roku 1989. Od roku 1990 byl hlavním kurátorem GHMP v Praze, od roku 1991 také intenzivně spolupracoval s první soukromou výstavní institucí, Galerií MXM, která se na krátký čas své existence stala centrem kulturního života v Praze. V letech 1993–1995 byl ředitelem Sbírky moderního umění Národní galerie. Od roku 1995 do roku 2013 působil na Akademii výtvarných umění v Praze jako prorektor, pedagog, a jako vedoucí Vědecko-výzkumného pracoviště AVU (VVP AVU), které v roce 1997 založil.
V 80. letech 20. století se začal spolu s manželkou Janou věnovat uměleckým oborům, především se zabývali soudobou malbou. Objevil pro českou scénu sestry Válovy, s mnoha umělci, například s okruhem skupiny Tvrdohlavých, udržovali manželé Ševčíkovi intenzivní styky, čímž je v jejich, na svou dobu nekonvenční tvorbě podporovali. Manželé Ševčíkovi svými názory a pohledy zásadně ovlivňovali české kulturní prostředí. „Ve svých textech, sahajících od profilů významných umělců k problematice postmoderny v architektuře, cílevědomě budovali vlastní koncepci uměleckého díla jako ‚touhy‘, která vzniká a nabývá svou výtvarnou formu z kontextu a proměn sociálního a politického prostoru.“ Po roce 1989 se stali ústřední kurátorskou a teoretickou dvojicí, která pomohla i internacionalizaci českého umění – v průběhu 90. let uspořádali řadu výstav českých umělců nejen u nás (např. To, co zbývá, 1993; Zkušební provoz, 1995 nebo Snížený rozpočet, 1997), ale také v Německu nebo Francii (např. Zweiter Ausgang / Second Exit, Cáchy, 1993, nebo Situation Prag – Dialog zweiter Generationen / Situace Praha – dialog dvou generací, Hamburg, 1994). „Jiří Ševčík je jako učitel, kurátor a kritik výjimečnou osobností současné české umělecké scény, kterou v podstatě zakládal a formoval třicet let. Jako jedinec utvářel celé umělecké hnutí. Sám o sobě je antologií české avantgardy, a byl proto schopen redigovat a psát, sbírat a šířit zásadní antologie a texty. Jeho vlastní spisy i spisy jiných, které publikoval, jsou věrným dokumentem toho nejlepšího v českém umění,“ napsal v roce 2010 Peter Weibel, rakouský postkonceptuální umělec, kurátor a teoretik nových médií.
Jiří Ševčík se od 60. let věnoval také teorii a kritice soudobé československé architektury (např. Aktuální tendence v české a slovenské architektuře 70.–80. let, 1985), napsal rovněž řadu textů, v nichž řešil konkrétní architektonický problém, např. dostavbu Staroměstské radnice. V 80. letech inicioval překlady významných statí (např. Roberta Venturiho a Charlese Jenckse) a představil české odborné veřejnosti termín postmoderny. Se svou ženou Janou se také účastnili neoficiálních setkání českých a slovenských architektů na Spišské Kapitule a vůči tehdejšímu systému architektonické praxe prosazovali progresivnější proud architektonické tvorby. Za přínos k rozvoji české kultury v roce 2018 získali Ševčíkovi Cenu Ministerstva kultury.
Rozsáhlá činnost manželů Ševčíkových je zachycena v knize sestavené Terezií Nekvindovou Jana Ševčíková – Jiří Ševčík. Texty (tranzit.cz – VVP AVU, Praha 2010), kde jsou publikovány také nejdůležitější stati o architektuře.
Z tiskové zprávy AVU. Upraveno redakcí.