Zemřel Ivo Oberstein

Doc. Ing. arch. Ivo Oberstein, CSc. (* 18. 5. 1935 Zdice), vystudoval katedru urbanismu na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze roce 1959. Po praxi v Karlových Varech (1959–1961) začal pracovat na Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy, kde se do roku 1968 podílel na projektech spojených s koncepčním rozvojem. V roce 1967 získal jeho tým 2. cenu v soutěži na návrh městské části Jižní Město. Mezi nejdůležitější úspěchy však patří vítězství v soutěži na řešení Jihozápadního Města v Praze 13 – sídlištních čtvrtí až pro 80 tisíc obyvatel - Stodůlky, Lužiny a Nové Butovice. Již v soutěžním návrhu zde s kolegy vymezili také velký Centrální park. Jihozápadní Město bylo jeho srdeční záležitostí. Po celý svůj život konzultoval s radnicí jeho postupný rozvoj a vyjadřoval se např. i k plánované zástavbě neadekvátně objemnými mrakodrapy. „Návrh mrakodrapového komplexu Top Tower nerespektuje urbanistické, prostorové a kompoziční hodnoty konceptu Nových Butovic. Obytná území na západ od ulice Bucharovy nejsou území rozvojová, ale území stabilizovaná, dostavěná,“ napsal ve svém stanovisku ještě v prosinci 2023.

Ivo Oberstein a jeho kolegové představili u Jihozápadního města nové pojetí jednotlivých čtvrtí, jež byly urbanisticky a funkčně diferencované. Uvnitř rozlehlých obytných bloků s parkovou úpravou byly postaveny školy, mateřské školy, hřiště, služby a vznikaly příjemné veřejné prostory. Návrh řešení výstavby se zásadně lišil od tehdejšího pojetí panelového sídliště. „Paneláky jsem nenáviděl, ale udělal jsem se svým týmem maximum k polidštění a vyřešení veřejného prostředí ulic, náměstí i prostor uvnitř bloků… brali jsme to jako ohromnou výzvu, chodili jsme po ostatních rozestavěných sídlištích, sledovali technologii sice rychlé, zato však značně hrubé výstavby. V maximální míře jsme se chtěli vyvarovat chyb, které jsme tam viděli. Měli jsme radost ze všeho, co se nám povedlo vyřešit lépe – byť to byly někdy jen zdánlivé maličkosti“, řekl v jednom ze svých rozhovorů v roce 2016.

Od roku 1976 až do roku 1989 vedl Atelier 7 v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy, v němž pracovalo na 75 odborníků. V letech 1990–1994 působil jako vedoucí architekt v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy. Pod jeho vedením se začalo pracovat mimo jiné na novém Územním plánu Prahy a na urbanistických studiích Pražské památkové rezervace, Smíchova nebo generelu Vltavy. V letech 1999-2005 pracoval na urbanistickém návrhu Slunečního náměstí a radnice Prahy 13. V 80. letech a pak od roku 1994 až do roku 2007 působil jako vědecký a pedagogický pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V roce 2013 získal Cenu Obce architektů za celoživotní dílo a v roce 2018 Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře. V roce 2023 byl nominován Obcí architektů na Cenu Patrika Abercrombieho za městské plánování a design UIA (Mezinárodní unie architektů).