Reakce na mediální vyjádření prof. Rostislava Šváchy k soutěžnímu dialogu "Nový Hlavák"
Článek „Na konci roku 2023 se zpečetil osud čtyř pražských památek. Hrozí, že půjdou k zemi“ obsahuje několik nepřesností ve vztahu k architektonickým soutěžím, které jako Česká komora architektů považujeme za vhodné uvést na pravou míru.
Soutěžní dialogy „Nový hlavák“ a „Železniční mosty pod Vyšehradem“ obdržely potvrzení regulérnosti ČKA stejně jako jiné architektonické soutěže. To značí, že jejich soutěžní podmínky jsou v souladu se Soutěžním řádem ČKA. Ten vyžaduje po zadavateli zejména stanovení závazných hodnotících kritérií, definici závazných bodů zadání, zajištění práv účastníků na rovný, transparentní a nediskriminační přístup ze strany zadavatele včetně zajištění převážně nezávislé poroty a jasné a přehledné finanční podmínky soutěže a odpovídající výši cen a odměn. Tato „pravidla“ ČKA uplatňuje na všechny soutěže, které žádají o potvrzení regulérnosti, nehledě na zvolený průběh.
Při konzultacích před potvrzením regulérnosti, jejíž vydání není samozřejmostí, ČKA upozorňuje zadavatele na jakékoliv rozpory se Soutěžním řádem a požaduje odstranění takových sporných bodů, pokud se v podmínkách nacházejí, a případně vydává další nezávazná doporučení nad rámec Soutěžního řádu. Takto standardně proběhly i konzultace k soutěžním dialogům ve zmíněném článku. ČKA naopak nekontroluje zadání soutěže ani soulad se zákonem o zadávání veřejných zakázek. To je v gesci zadavatele a jeho zástupců v podobě poroty a organizátora.
Postupu při soutěžích je vícero - od otevřených přes vyzvané, přes jedno- nebo dvoufázové, anonymní nebo neanonymní, až po soutěžní dialogy nebo proces Design and Build. Varianty lze různě kombinovat a přizpůsobit složitosti procesu a přístupu zadavatele.
„Soutěžní dialog“ je jedním z postupů, který je definován Zákonem č. 137/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, stejně jako například „Soutěž o návrh“ nebo „Jednací řízení s uveřejněním“. Soutěžní dialog je procesem vzniklým na základě jednotné evropské legislativy a uplatňuje se v i dalších evropských zemích. Mnoho architektonických nebo uměleckých soutěží tomuto zákonu ale vůbec nepodléhá, ať už svým rozsahem nebo protože vyhlašovatel soutěže není veřejným zadavatelem. Jen pro porovnání: podíl otevřených anonymních soutěží je v ČR více než 50 %, kdežto například v Německu ani ne 10 % - ve výsledku tedy takových soutěží máme ročně v celkovém počtu téměř stejně jako celé Německo.
Pro ty nejběžnější soutěže poskytuje ČKA tzv. vzorové soutěžní podmínky, což má zejména zadavatelům usnadnit jejich přípravu a následně i korekturu na straně ČKA. Je pravda, že pro soutěžní dialog takové vzorové podmínky zatím nejsou zpracované, ale zároveň je třeba říct, že soutěžní dialogy bývají prakticky ve všech případech připravené od profesionálních organizátorů na velmi vysoké úrovní.
Když už se zmíněný článek zabývá historií, tak je architektonická soutěž opravdu tradiční způsob zadávání, ale podoba otevřené anonymní soutěže je z toho možná nejmladší postup. Filippo Brunelleschi svůj soutěžní návrh kopule florentského dómu každopádně osobně představil tehdejším zadavatelům. Byť i ČKA považuje otevřenou anonymní soutěž za nejvhodnější proces architektonické soutěže, tak nelze ignorovat potřebu zadavatelů proces ovlivnit i v průběhu, pokud je výchozí situace opravdu komplikovaná. Ve výsledku to umožňuje reagovat právě i na připomínky orgánů památkové péče a zapracovat je do finálního návrhu. Samotný postoj, že zadavatel soutěž vždy ovlivňuje negativně, považuji za nešťastný. Zadavatel je nedílným participantem procesu architektonické tvorby a jeho zájem se ideálně shoduje se zájmem ostatních účastníků procesu – nechat vzniknout kvalitní, přiměřenou a udržitelnou stavbu. Proces soutěžního dialogu je výrazně zdlouhavější a složitější a žádný zadavatel jej nezvolí, aby si snadno zajistil výsledek.
K prezentaci návrhu je nutné upřesnit, že se zadavatel zavázal vystavit všechny předložené návrhy na veřejné výstavě. Způsob průběžné propagace výsledků je ale opravdu volný a vzhledem k citlivosti tématu se nad tím zadavatel určitě důkladně zamyslel. Odezva na výsledky a její diskuze včetně zvoleného způsobu soutěže je samozřejmě žádoucí a legitimní, nicméně je potřeba, aby tato diskuze nepoškozovala neprávem jinak osvědčené postupy, což ostatně i sám prof. Švácha jako autor článku připouští.
Národní památkový ústav a ČKA aktuálně podepsaly memorandum k architektonickým soutěžím, které by v budoucnu mělo sjednotit a usnadnit proces zapojení památkové péče do přípravy a průběhu soutěže tak, aby byly lépe hájené zájmy památkové péče, zadavatelů a soutěžících.
Text prof. Šváchy: https://medium.seznam.cz/clanek/rostislav-svacha-desivy-konec-roku-2023-pro-prazske-pamatky-39218