Nejvyšší soud podpořil práva autora stavby

O co šlo v původním sporu

Původní spor spočíval v tom, že vlastník bytové jednotky v novostavbě bytového domu vytvořil do skleněné výplně zábradlí balkonu, zhotovené z mléčného tvrzeného skla, kruhový otvor s kovovým zamřížováním, a to pro účely výhledu svého domácího mazlíčka – tibetského teriéra. Učinil tak bez svoleni autora stavby, developera i společenství vlastníků jednotek, a to způsobem, který fyzicky i vizuálně narušil plášť stavby.

Jelikož jednání o odstranění otvoru smírnou cestou selhala, podal architekt na vlastníka bytové jednotky žalobu z důvodu porušené osobnostních práv autorských, zejména z důvodu porušení integrity autorského díla a užití způsobem snižujícím hodnotu díla. Dle argumentace architekta nebyly splněny předpoklady zákonné licence pro zásah do architektonického díla ve smyslu ustanovení § 38d písm. b) autorského zákona, který uvádí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo architektonické dílo vyjádřené stavbou, výkresem nebo plánem užije pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty architektonického díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.

Rozhodnutí soudu prvního stupně

Krajský soud v Praze dal rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 79 C 21/2020, architektovi za pravdu a rozhodl, že vlastník bytové jednotky je povinen se architektovi omluvit a odstranit zásah do jeho autorských práv přesklením skleněné výplně. Soud dospěl k závěru, že změna provedená žalovaným, spočívající ve vytvoření otvoru s mřížkou, nevychází jednak z potřeby účelu, ke kterému má primárně stavba (bytová jednotka) sloužit a jednak ani z její nezbytnosti. Podmínky výjimky dle § 38d písm. b) autorského zákona tak dle soudu nebyly naplněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu

Proti tomuto rozhodnutí se žalovaný odvolal, přičemž k jeho odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 3 Co 85/2021, prvoinstanční rozsudek zcela potvrdil, vč. povinnosti omluvy a nároku na odstranění zásahu do autorských práv.

Shodně se soudem prvního stupně měl i odvolací soud za to, že žalovaný popsanou úpravou výplně balkonového zábradlí zasáhl do autorského díla bez souhlasu autora, a to způsobem snižujícím hodnotu autorského díla. Závěr, že právem autora je se takovému zásahu bránit a domáhat se vůči tomu, kdo takto do jeho díla zasahuje, uložení povinnosti odstranit závadný stav a poskytnout zadostiučinění (zde ve formě omluvy), potvrdil jako  správný.  Soud prvního stupně podle odvolacího soudu též správně dovodil, že nebyla naplněna již podmínka nezbytné míry zásahu do autorského díla, neboť ve skutečnosti žalovaný žádný reálný důvod k předmětné úpravě zábradlí balkonu neměl.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Žalovaný, který rozhodl bránit ještě dovoláním k Nejvyššímu soudu, takto napadl rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že nesouhlasil s jeho výkladem pojmu „nezbytně nutná míra zásahu“.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného věcně projednal a ve svém shora zmíněném rozsudku ze dne 28.2.2023 se podrobněji zabýval výkladem § 38d písm. b) autorského zákona, z čehož vybíráme nejpodstatnější pasáže.

K pojmu zachování hodnoty architektonického díla, nejvyšší soud uvedl, že:  „I změna stavby, která se svým účelem jeví jako nezbytná, nesmí být provedena takovým nešetrným způsobem, kterým by byla dotčena (snížena) hodnota architektonického díla. Jinak řečeno, provedení změny díla způsobem, při kterém vzhledem ke konkrétním okolnostem věci není zachována hodnota architektonického díla, nemůže být v mezích zákonné licence podle § 38d písm. b) autorského zákona zásadně přípustné ani tehdy, pokud by jinak samotný účel této změny byl (vzhledem k míře jeho nezbytnosti) opodstatněný. Je tomu tak proto, že výlučné osobnostní právo autora na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu podle § 11 odst. 3 věty druhé autorského zákona směřuje k zachování literární, jiné umělecké nebo vědecké hodnoty díla jako nehmotného (ideálního) předmětu ochrany podle autorského zákona před takovým jeho užitím, jímž je dílo na této své (právem uznané a chráněné) hodnotě dehonestováno. Užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu přitom může spočívat rovněž v provedení takových (významných, kvalifikovaných) změn či jiných zásahů do (integrity) díla, jež ve svých důsledcích vedou (nad rámec samotného zásahu do integrity díla) k objektivnímu stavu snížení (dehonestace) literární, jiné umělecké nebo vědecké hodnoty díla. Není přitom rozhodné, zda a v jakém rozsahu došlo ke zvýšení či snížení obvyklé (tržní) ceny (popř. užitné hodnoty) rozmnoženiny díla jako hmotné věci (tedy i stavby), do které bylo takto zasaženo. Posouzení, zda k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu došlo, je třeba provést vždy individuálně v každém jednotlivém případě podle konkrétních zjištěných okolností dané věci.“

K pojmu nutné míry zásahu Nejvyšší soud uvedl, že: „Nezbytně nutná míra zásahu do stavby architektonického díla ve smyslu § 38d písm. b) autorského zákona by nicméně měla být posuzována zejména z hlediska toho, o jakou konkrétní stavbu jde (včetně účelu, ke kterému byla určena) a o jaký konkrétní stavební zásah do ní se jedná, jak je zásah (udržování či změna stavby) významný a rozsáhlý, jaký je účel (potřeba, cíl, opodstatněnost) zásahu do stavby a jaká je intenzita tohoto zásahu, zda zásah (udržování či změna stavby) logicky souvisí se sledovaným účelem, zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem (a to buď bez samotného zásahu do stavby či alespoň v menším rozsahu či šetrnějším způsobem). Nezbytnost změn proto může vyplývat např. z faktického stavu stavby (nutnost oprav, přizpůsobení změnám v obvyklém užitném standardu v důsledku běhu času apod.) nebo z nutnosti vyhovět předpisům veřejného, zejména stavebního, práva.“

Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud řádně zhodnotil konkrétní okolnosti projednávané věci, posoudil specifika dané situace, přičemž přihlížel zejména k účelu sporného zásahu do architektonického díla, a srozumitelně a logicky vysvětlil, proč tento zásah nepovažoval vzhledem k jeho účelu za změnu stavby architektonického díla provedenou v nezbytně nutné míře.

Na základě výše uvedených úvah pak Nejvyšší soud shledal postup soudů v přechozích stupních zcela správným a dovolání žalovaného zamítl, čímž dal architektovi v konečné instanci za pravdu.

Mgr. Ondřej Kolisko, LL.M., advokát

ŠTAIDL LEŠKA ADVOKÁTI s.r.o.

www.staidl-leska.com