Martin Rajniš oslavil osmdesátku
16. května 2024 oslavila 80. narozeniny nepřehlédnutelná osobnost české architektury – profesor Martin Rajniš. Byl spoluzakladatelem České komory architektů (číslo autorizace 00028). V letech 1993–1996 byl členem Stavovského soudu ČKA, v roce 2016 mu byla udělena Pocta ČKA.
Prof. Ing. arch. Martin Rajniš (1944) stál u zrodu České komory architektů. „Architekti od prvních revolučních dnů směřovali k založení své profesní komory, např. Martin Rajniš, který celkem věděl, jak to ve světě funguje, doporučoval co nejrychleji založit architektonickou komoru, která svým členům pomůže pohybovat se v tržním prostředí a hájit jejich zájmy. Takže jsme začali připravovat zákon o architektech a jejich komoře,“ řekl Martin Peterka při oslavách 25. výročí založení ČKA.
Martin Rajniš vystudoval FA ČVUT v Praze a postgraduální studium na AVU. V roce 1975 dokončil společně s Miroslavem Masákem a Johnem Eislerem, s nimiž začínal v roce 1969 v kultovním libereckém ateliéru SIAL, obchodní dům Máj. Po sametové revoluci vedl v letech 1990–1997 ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a později vyučoval také na Technické univerzitě v Liberci. Spoluzaložil ateliéry D. A. Studio, H.R.A., E-MRAK, od roku 2012 vede ateliér Huť architektury Martin Rajniš. Před koncem milénia propadl cestování a mořeplavectví a procestoval čtyři kontinenty.
Mezi jeho nejznámější stavby patří nová Česká poštovna na Sněžce, rozhledny Bára, Doubravka, Ester a vzducholoď Gulliver umístěná na střeše Centra současného umění DOX. V 90. letech se podílel např. na urbanistické přestavbě čtvrti Anděl na Smíchově. Zatímco se zpočátku přikláněl k funkcionalistické estetice, high-tech a brutalismu, po roce 2000 se v jeho tvorbě začaly uplatňovat přírodní materiály, především dřevo. V roce 2004 si nechal patentovat SSBS (Special Scaffolding Building System) – systém stavění domů s dřevěnou lešeňovou konstrukcí, které lze rozložit bez následné újmy k okolní krajině. Od roku 2005 se u něj projevuje ekologické projektování, používá termín „přirozená architektura“ a „zelená architektura“.
Svoji teorii shrnul Rajniš ve svém dvanáctibodovém Manifestu o architektuře, v němž mimo jiné píše: „Čím méně se stavba zakousne do přírody, čím je ohleduplnější a čím lépe si vymyslí i svůj zánik, tím je přirozenější. Zatím se chováme spíše jako tsunami, sopky, zemětřesení a jiná boží dopuštění. Nebylo by lepší se chovat jako louka nebo les, který umí přijít a po čase zas odejít?“
Těšíme se na další inspirativní myšlenky Martina Rajniše a za celou Českou komoru architektů mu upřímně přejeme pevné zdraví a neutuchající vitalitu.