Cena Ministerstva kultury pro architekta Jana Línka
Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury získal v roce 2023 Jan Línek za celoživotní snahu o vytváření důstojného a přívětivého prostředí pro seniory.
Cenu udělil ministr kultury Martin Baxa v Národním divadle ve čtvrtek 19. října. Architekt Jan Línek nedávno oslavil osmdesáté narozeniny a patří mezi zakladatele České komory architektů. Mezi jeho neznámější stavby patří např. Penzion pro seniory Hvězda nebo Domov sociální péče Hagibor a také řada domovů důchodců, které navrhli v sedmdesátých letech společně s Vlado Milunićem.
Ing. arch. Jan Línek (* 22. 8. 1943 Praha) vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze v roce 1966. Po ukončení studia pracoval ve Sdružení projektových ateliérů, ateliér Gama (pod vedením Karla Pragera) a Delta. Tam v ateliéru 4 začal spolupracovat s architektem Vlado Milunićem. Komplexy domovů důchodců, které v sedmdesátých a osmdesátých letech realizovala právě dvojice Jan Línek a Vlado Milunić, například Domov seniorů a malometrážní byty v Praze-Bohnicích, dnes Domov pro seniory Slunečnice (1972–1981), Domov seniorů v Praze-Malešicích (1974–1985), v Praze-Chodově (1985–1990) a Praze-Hájích (1983–1989), patřily k tomu nejlepšímu, co v tomto období u nás vzniklo. V roce 1990 se stal Línek zástupcem ředitele ateliéru Delta, s. p., později založil vlastní atelier L&P.
Zatímco v 90. letech se začínají v české architektuře objevovat prvky minimalismu, neofunkcionalismu a záliby v pravoúhlém rámci, u Línkových staveb se projevuje čistý výraz kontextuálně zdařilých děl, u nichž lze vypozorovat organické prvky společně s projevy hi-tech a dekonstruktivismu, aniž by však byla překročena hranice exhibice. V této souvislosti je třeba připomenout např. Geriatrické centrum v Týništi nad Orlicí (1996), Rodinnou usedlost v Kostelci nad Černými Lesy (1998), Vilu Bumerang v Býchorech (2001), Vilu v Modřanech (2004), Penzion pro seniory Hvězda, Praha (2004) nebo Dům sociální péče Hagibor (2008). „Línek si pěstuje svůj vlastní koncept, který se zakládá na deformacích těla stavby a na úhybech od její ,normální´ podoby, aniž by projevy vyzněly násilně. Deformace, pokrouceniny a úhyby … vždy nějak vyplývají z logiky celé stavby a vždy se svému uživateli zdají být zajímavé a příjemné,“ píše o Línkově přístupu v recenzi vily Bumerang Rostislav Švácha (Architekt 8/2002, s. 28). Možná se do tvarů staveb propisuje také architektův celoživotní zájem o modely letadel a jejich kostry. Řada z uvedených staveb získala ocenění v soutěžních přehlídkách.