Architekt Mojmír Kyselka slaví 90 let

Pan architekt Mojmír Kyselka slaví 15. června obdivuhodné devadesáté narozeniny. Přinášíme jeho medailonek z pera Vladimíra Šlapety.

Brněnský architekt profesor Mojmír Kyselka mladší ve svěžesti oslavil 15.června své devadesátiny. Pochází z rodiny, která je řadu generací spojena s městem Brnem, brněnskou školou architektury a jihomoravským regionem. Jeho dědeček byl vlivným členem městské rady, babička pilnou sběratelkou lidových písní a spolupracovnicí Leoše Janáčka. Otec – Mojmír Kyselka starší patřil k prvním absolventům brněnské školy architektury, který většinu svého života strávil na městském stavebním úřadě a obohatil Brno o několik krásných škol a rodinných domů. V jednom z nich na Žlutém kopci náš jubilant vyrostl a žije tam spokojeně dodnes. Není proto divu, že má opravdu neobvykle bohatou a neskutečně prodlouženou vícegenerační paměť. Fragmenty z ní často překvapuje a zahlcuje své okolí pozoruhodnými historkami, které dodávají ústřednímu tématu jeho promluv zvláštní flair autenticity. V dětství se stal vášnivým skautem a tomuto hnutí zůstal věrný až dodnes. V otcově prostředí se setkával s vůdčími osobnostmi brněnské architektonické scény Bohuslavem Fuchsem a s Bedřichem Rozehnalem a pod jejich vedením - těžké době stalinismu první poloviny 50-tých let navzdory - vystudoval. Jeho diplomní projekt, vzniklý pod Fuchsovou supervizí byl dokonce vystaven v Moskvě. Umístěnku však dostal do projekce Státních statků, kde se zabýval návrhy zemědělských staveb obytných domů pro venkov. V roce 1957 byl z politických důvodů krátce nespravedlivě vězněn. Později pracoval v brněnském Stavoprojektu, z jehož urbanistického ateliéru přešel na Útvar hlavního architekta, aby se tam začal intenzívně zabývat problémy příměstské oblasti, rekreace a krajinářské tvorby. V roce 1965 se mu podařilo vyjet na kratší stáž do Anglie a při této příležitosti měl vzácnou možnost setkat se v Liverpoolu s nestorem brněnské meziválečné architektonické scény Arnoštem Wiesnerem. V době Pražského jara 1968 byl na doporučení Jindřicha Kumpošta jmenován do Vládní komise pro vodohospodářské úpravy jižní Moravy – Nové mlýny. V době normalizace a vzniku Institutu průmyslového designu zde našel svůj azyl a rozvíjel strategie zemědělské krajiny a agrodesignu. Ten vzbudil ostrou kritiku tehdejšího místopředsedy Svazu architektů a ředitele VÚVA v časopise Československý architekt 1979, na kterou Mojmír Kyselka reagoval v sobě vlastním lehkém tónu a tím si získal širší popularitu neoficiálních odborných kruhů. Když se po sametové revoluci stal v Brně děkanem Ivan Ruller, povolal ho za proděkana a na škole působil jako profesor pro venkov a krajinu až do roku 2003.Semestr učil jako host na Miami univerzity v Oxfordu /Ohio/, na STU v Bratislavě a zejména na TU ve Vídni, kde inicioval koordinované plánování jihomoravského a dolnorakouského pohraničí, které mu vyneslo v roce 2005 ocenění zlatou medailí rektora . A v roce 2006, vybrán jako vedoucí, založil katedru architektury na TU-VŠB v Ostravě, kam dojížděl až do roku 2019. Mojmír Kyselka je jako tvůrčí architekt a urbanista autorem územních plánů vesnic,regulací zemědělské krajiny Námestovo, Mostu a Luhačovic , sídliště Soběšická  a také řady katolických kostelíků na moravském venkově /Radkov, Rozseč nad Kunštátem, Škrdlovice, Smrk, Bílek/. Za osobní celoživotní přínos v oboru krajinářské architektury byl vyznamenán cenou Georgia Agricoly 2022.  Kontakt s vysokoškolským prostředím neztratil dodnes jako vyhledávaný oponent magisterských i doktorských prací v Brně, v Ostravě i v Bratislavě. K jeho jubileu mu přejeme, aby si ještě dlouho udržel svou neutuchající energii, osobitý humor a brněnskou paměť několika generací , kterou nás po léta obšťastňuje a za niž jsme mu vděčni.