Soutěž o návrh na Středoevropské forum Olomouc

Česká komora architektů oznamuje autorizovaným architektům a dalším zainteresovaným osobám, že Muzeum umění Olomouc, státní příspěvková organizace, se sídlem Denisova 47, 771 11 Olomouc, připravuje v součinnosti s Ministerstvem kultury České republiky zadání veřejné zakázky (soutěže o návrh) na „Středoevropské fórum Olomouc“, které je v rozporu s euroatlantickými soutěžními standardy a je neregulérní. 

 

Česká komora architektů po té, co zjistila vážné nedostatky v přípravě soutěže na shora uvedenou investici, zahájila neprodleně jednání se zadavatelem, která však nebyla ukončena úspěšně, byť členové pracovní skupiny nabídli veškeré nezbytné služby a konzultace v rozsahu zcela nadstandardním, včetně projednání věci s pracovníky Ministerstva kultury odpovědnými za právo a za veřejné zakázky.

 

Důvodem pro postup zadavatele byl odkaz na údajný rozpor ustanovení § 103 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s ustanoveními Soutěžního řádu ČKA, týkajícími se cen a odměn. Bez ohledu na existující právní rozbory řady renomovaných právníků setrval zadavatel a MK ČR na stanovisku, že v případě zákona o veřejných zakázkách nelze vyplácet ceny a odměny soutěžícím týmům, je-li výsledkem soutěže o návrh zadání veřejné zakázky vítězi. Citované ustanovení ovšem nevylučuje udělení cen a odměn a umožňuje souběžně udělit ceny a odměny těm, kterým není následně zakázka zadána a kteří byli v soutěži oceněni, přičemž v případě vítěze soutěže umožňuje kompenzaci ceny formou zápočtu honorářem. Smyslem a účelem soutěže o návrh je získat od účastníků soutěže konkrétní návrh řešení budoucího předmětu zakázky; na rozdíl od ostatních – standardních – postupů zadávání veřejných zakázek je pouze v tomto případě přípustné, aby soutěžící předkládali řešení, z něhož je zadavatel (vyhlašovatel soutěže) s to poznat, do jaké míry který ze soutěžních týmů odpovídá zvoleným řešením i užitými postupy klientovu názoru. Vykládat ustanovení § 103 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách tak, že vylučuje vyplacení cen a odměn, by vedlo k absurdním důsledkům, které nemůže Ministerstvo kultury (mimo jiné též garant právní úpravy ochrany autorských práv a dalších práv k duševnímu vlastnictví, jakož i problematiky péče o architektonické, urbánní a památkové prostředí) myslet vážně! V takovém případě by dokonce bylo myslitelné – a předložený záměr je přímo vzorovou ukázkou – že finanční prostředky ze strukturálních fondů EU nebudou k dispozici, zakázka nebude udělena a všichni architekti vynaloží své úsilí a náklady v řádu nejméně mnoha desítek, spíše však stovek tisíc, pro nic.

 

Výklad právních předpisů podléhá stejnou měrou jako i jiná odvětví určité logice. Při aplikaci právních předpisů musí být respektována určitá vžitá pravidla, jak jsou postupně ustavována soudní rozhodovací praxí, zejména pak v nálezech Ústavního soudu a v rozsudcích Nejvyššího správního soudu. Tedy jinak řečeno: pro posouzení věci a výklad platného práva nutno vycházet nejen z textu předpisu samého, nýbrž i z uznávaných právních zásad, jimiž se aplikace právních norem řídí. Výsledkem musí být především předvídatelná rozhodnutí a postupy, jejichž základem je buď nesporná právní úprava, nebo taková její aplikace, která toto širší právní okolí interpretuje v systémových souvislostech.

 

Zákon o veřejných zakázkách výslovně předpokládá zadání veřejné zakázky cestou jednacího řízení bez uveřejnění, to jest procesem podstatně jednodušším právě proto, že jsou předloženy konkrétní návrhy budoucího předmětu zakázky a je tím do značné míry také prokázána profesní, technická a další způsobilost a kvalifikace, vítězi nebo vítězům soutěže. Obdobným způsobem byly zadány již řady zakázek, ve kterých byly vyplaceny řádně ceny i odměny za úsilí soutěžících. Právě proto, že si Česká komora architektů uvědomuje, že „projekt Středoevropské fórum Olomouc je pro Muzeum umění Olomouc klíčovou a neopakovatelnou příležitostí uskutečnit z veřejných prostředků rekonstrukci a dostavbu takového rozsahu, která by měla vyřešit nejen jeho problémy na několik generací dopředu, současně zásadním způsobem zviditelnit Českou republiku v zahraničí, ale v neposlední řadě také umožnit jednu z největších soudobých architektonických intervencí v prostředí českých historických měst“, je na pováženou a spodivem, že zadavatel, kterému by měly být taje profese architektů a urbanistů, jakož i vývoj architektury velmi intimně známy, popírá svým postupem základní předpoklady pro možnost řádného a kvalitního profesního výkonu. Rozsah úkolu vyžaduje mimořádnou míru tvůrčího úsilí architektů, jemuž se cenami a odměnami dostává i tak pouhých drobků a většina odvedené práce zůstane bez odměny. Nevidíme sebemenší důvod, abychom od tak elementárního požadavku, jakým je vyplacení cen a odměn, ustoupili – opakované apely na odpovědnost architektů za veřejné blaho jen nyní i do budoucna zastírají, že se kulturní i právní milieu v tomto státě žádným zásadním způsobem nevyvinulo a nekultivovalo.

 

V souladu s výše uvedeným Česká komora architektů oznamuje všem autorizovaným osobám, že že za výše uvedených podmínek považuje soutěž za neregulérní!