K pojmu podzemní podlaží

Definice pojmu „podzemní podlaží“ není předmětem obecně závazného právního předpisu s celostátní působností. Je uvedena v nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy (pražské stavební předpisy) a dále v technické normě ČSN 734301 Obytné budovy. Vzhledem k tomu, že diskutovaný záměr se nachází mimo území hlavního města, nebudu se dále k nařízení s působností na území HMP vyjadřovat. Dle technické normy ČSN 734301 se za podzemní podlaží považuje „každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu.“ Nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu je nejvýše ležící bod kdekoliv v pásmu 5 m od umístění stavby. Jak je zřejmé z definice, není rozhodující, zda je tento bod terénem původním, anebo upraveným. Nelze ovšem připustit čistě účelová navyšování terénu bez souvislosti s původní morfologií pozemku. Převažující částí úrovně podlahy se rozumí část většinová, tedy více než 50 %. Z přiložené architektonické studie je zřejmé, že nejvyšší úroveň přilehlého (upraveného) terénu v dotazovaném případě se nachází na úrovni 1. NP. Úroveň podlahy u podlaží označeného jako 1. podzemní podlaží je 2900 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého (upraveného) terénu, a podlaží tedy naplňuje výše popsaná kritéria pro podlaží podzemní.

Eva Faltusová