Stanovisko k ochraně autorských práv ke stavbám jakožto rozmnoženinám autorského díla v reklamě
Stále častěji se lze v praxi setkat s případy využití kvalitního architektonického díla – stavby (ve smyslu autorského zákona rozmnoženiny autorského díla) pro reklamní účely jiných subjektů než architektů a stavebních společností a pro jiné výrobky, než stavební.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanovuje režim nakládání s autorskými díly, resp. jejich rozmnože-ninami – v případě architektury zhotovenými stavbami.
Stále častěji se lze v praxi setkat s případy využití kvalitního architektonického díla – stavby (ve smyslu autorského zákona rozmnoženiny autorského díla) pro reklamní účely jiných subjektů než architektů a stavebních společností a pro jiné výrobky, než stavební. Velmi často se tak děje s výtvarně zajímavými stavbami pro účely reklam na špičkové exkluzivní či značkové zboží vytvořené současnými technologiemi (automobilový průmysl nebo pro jiné spotřební zboží). Pro tyto účely bývá využíván jak exteriér, tak interiér takových staveb, zejména v období nejblíže následujícím uvedení takové stavby do provozu a užívání, kdy ještě stavba není „okoukána“ a vytváří zajímavý (prodávající) doplněk k nabízenému zboží. Tento způsob využití přináší současně určitá nebezpečí, zejména inflačním zobrazováním bez možnosti korigovat výtvarné zobrazení díla (záporné externality), zároveň však může přinášet i značné benefity, zejména je-li uváděno též jméno autorů stavby, čímž se v širší odborné i laické veřejnosti šíří jméno autorů spolu s možnými ekonomickými důsledky (kladné externality). K tomuto problému se vztahují mimo jiné a zejména ustanovení § 11 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, § 33 a § 38d písm. a) autorského zákona, jejichž znění je uvedeno v příloze k tomuto stanovisku.
Bez ohledu na uvedené skutečnosti nutno konstatovat, že využití kvalitního architektonického díla pro účely reklamy nelze striktně omezit ani vyloučit, s výjimkou případů, kdy využití díla je dominantní (tedy nikoliv podpůrné a mar-ginální, nezáměrné nebo dokonce zcela náhodné), popřípadě je-li využíváno pro aktivity přímo související s architek-tonickým dílem. V těchto případech je požadavek na uvedení jména autorů stavby zcela oprávněný a na místě.
Ve všech ostatních případech je využití tohoto díla podmíněno, resp. určeno především stanoviskem vlastníkovým, resp. uživatelovým, jemuž přísluší stanovit přesnější podmínky a požadavky. V těchto případech je pak třeba odlišit využití exteriéru a interiéru stavby, zejména je-li stavba umístěna ve veřejném prostoru a z tohoto prostoru také vizuálně přístupná. Ani sama skutečnost, že se jedná o zajímavou a přitažlivou novostavbu, nemění nic na možnosti užít takovou stavbu jako výtvarný doprovod výrobku, jehož se reklama týká. Jenom na konkrétních souvislostech a praktické reálnosti tohoto požadavku je možné žádat též uvedení jména autorů stavby pro reklamu využité, jak přesněji uvádí ustanovení § 33 odst. 1 autorského zákona slovy: „je-li to možné“. V dotčeném případě by nepochybně bylo možno se přinejmenším dodatečně bránit a zasáhnout, pokud by forma využití exteriéru stavby svým pojetím stavbu, resp. její autory poškozovala, například evidentně snižujícím způsobem zobrazení nebo poškozujícím kontextem.
Poněkud přísnější pravidla nad shora uvedený rámec lze stanovit pro interiéry takových staveb, jejichž využití je vždy ovšem podmíněno především souhlasem vlastníkovým, jemuž pak především přísluší stanovit podmínky. Lze nicméně smluvně mezi vlastníkem/uživatelem a architektem dohodnout pro futuro, že interiéry stavby budou využívány buď se současným souhlasem architektovým, nebo za jiných předem dohodnutých podmínek – například s uvedením jména autorů, přičemž bude architektům poskytnuta možnost předem posoudit, zda využití interiérů se neděje způsobem znevažujícím a znehodnocujícím.
Příloha:
Dotčená ustanovení autorského zákona
§ 11
(1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.
(2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.
§ 12
Právo dílo užít
(1) Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.
§ 33
Užití díla umístěného na veřejném prostranství
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak za-znamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném ve-řejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije. Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou a na rozmnožování nebo rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.
§ 38d
Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou,
...