Tyršův most v Přerově

Hodnocení poroty

Ve vrstevnatém prostoru mezi tradicí a současností, starým městem a modernistickou sokolovnou, pečlivě upravenou tváří a strohou racionalitou je Tyršův most usazen zkušeně a citlivě. Inspiruje se pevnými a solidními městskými mosty, kde se nešetřilo ušlechtilými materiály ani sochařskou výzdobou a chodilo se tam na korzo. Přesto architektka obyvatele Přerova zároveň něžně konfrontuje se současnými konstrukcemi, materiály i výtvarným uměním. Železobetonová mostovka je na pilířích usazená pomocí pružných ložisek, silueta mostu je v současném duchu subtilní a elegantní, kovové zábradlí je vypleteno nerezovým lankem. Navzdory tomu zároveň jednoznačně odkazuje k původnímu historizujícímu mostu z roku 1903, který zde stával až do konce války, a to jak umístěním pilířů, dvojicí pylonů (jeden původní, druhý replika) rámujících vstup od města, tak i žulovými obklady a římsou lemující mostovku. Tradičním, dnes ovšem výjimečným a odvážným krokem bylo osazení mostu sochami ‒ figurální a zobrazivé, a přesto zcela současné plastiky akademické sochařky a malířky Ivany Šrámkové s mostem tvoří smysluplný celek. „Český zvyk už z dob baroka je mít po krajině mosty se sochami, je to česká specialita a je to nádherné. Chtěli jsme přiblížit dobu, kdy se po mostě procházelo a nespěchalo honem na druhou stranu,“ komentovala řešení architektka. Ke zpomalení vybízí i mírné vyklenutí mostu či „nepohodlná“ žulová dlažba, chodci a cyklisté zde mají více prostoru než auta, k pobývání a lelkování zve i dvojice betonových laviček. Technicky precizní konstrukce se do podoby mostu téměř nepropsala ‒ Aleně Šrámkové posloužila jako pevný neutrální základ jeviště, kam promyšleně a pečlivě nainstalovala scénu pro divadlo všedního dne.