Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
prof. Mgr. akad. arch. Roman Brychta
Hodnocení poroty
Rozhraní pevné urbanistické struktury historického města a rozvolněné zástavby, na pěší trase mezi centrem a areály vysokých škol. Naproti architektonicky cenné stavbě koželužské školy od Josefa Gočára. Do tohoto komplikovaného místa situovali architekti budovu na půdorysu písmene X, která tvoří výraznou lokální dominantu, uzlový bod, ale zároveň umožňuje na úrovni parteru volný průchod. Volně prostupné je i sousední parkoviště, které je umístěné pod úrovní terénu a vedou přes něj pohodlné lávky. Díky svému hmotovému uspořádání knihovna také trochu klame tělem ‒ působí jako menší, než ve skutečnosti je. Tomu pomáhá i zjemnění a odlehčení pohledového betonu kulatými okny a mnoha dřevěnými prvky v exteriéru i interiéru ‒ od okenních rámů přes žaluzie, madla či mobiliář. Půdorys je zároveň velmi praktický pro fungování celé knihovny: Jeden střed s velkorysým schodištěm, z něhož se paprskovitě rozbíhají čtyři dobře přístupná křídla, která jsou jen tak široká, aby se všude, kam je potřeba, dostalo denní světlo. V knihovních sálech se studijními místy je světlu věnovaná velká péče, ať už přichází kruhovými okny, prosklenými stěnami či střešními světlíky. Přehledná dispozice umožňuje klid pro studium a zároveň mnoho příležitostí k více či méně náhodným setkáním. Základní schéma a konstrukce zároveň nabízí velkou variabilitu co do výšky stropů, množství přirozeného světla či otevřenosti ‒ krom knihovních sálů jsou tu i kanceláře, sklady, archivy nebo přednáškový sál, pokaždé s jinými požadavky. Vnitřní provoz se velmi decentně, pro pozorné oko však čitelně propisuje i navenek ‒ zdánlivá nahodilost umístění kulatých oken má svůj systém. V prostorech se studijními stoly je jiný rytmus i velkost otvorů než v kancelářích, v archivu pak rastr řídne na polovinu. Pevnost, racionalita a přehlednost, ale i rozmanitost, přívětivost a hravost v architektonicky sjednoceném celku.