Dům se startovními byty v Horažďovicích
Ing. arch. Josef Pleskot
Hodnocení poroty
Venkovská města v České republice zápasí s úbytkem svých obyvatel. Městská rada Horažďovic v čele se starostou Václavem Trčkou se proto v devadesátých letech usnesla postavit pro mladé spoluobčany dům s malými byty a nízkou činží, aby je tak udržela ve městě. Vypsala na jeho projekt veřejnou architektonickou soutěž, kterou vyhrál ateliér Josefa Pleskota. Právě díky veřejné soutěži a její osvícené porotě se stavební fond nevelkého města v Pošumaví mohl obohatit o dílo předního pražského architekta. V konceptu svého horažďovického objektu se Pleskotův ateliér vrátil k typu pavlačového domu, jaký byl běžný u bytových staveb 19. století a jaký se poté používal v meziválečné době pro projekty sociálního bydlení. Obohatil ho však několika inovacemi, k nimž patří nízké jednopodlažní přístavky ve dvoře, a především průhledný dřevěný plášť, který pavlače zakrývá a chrání jejich uživatele před hlukem z ulice. Z pavlačí se pak vchází do několika typů nevelkých, ale důmyslně vyřešených bytů. Centrum Horažďovic bylo založeno ve 13. století a má dnes statut městské památkové zóny. Dům od Pleskotova ateliéru sousedí s neorenesanční budovou Husova sboru a naproti němu stojí pozdně gotický klášterní kostel. Architekti se tak museli vyrovnat s otázkou, jak nový dům pojmout, aby s prostředím starého města dobře komunikoval. Chtěli se však také vyhnout metodě „kontextuální mimesis“, která se zakládá na tom, že nové dílo nějakým způsobem imituje charakteristické prvky svého okolí. Takové řešení tehdy Pleskot označoval za „pseudopamátkářství“ a asi už v roce 1994 pronesl známá slova o tom, že „kontextuálnost nespočívá v napodobování“. Více než tvary oken nebo střech ho ve staré městské tkáni zaujala její morfologie. Postřehl, že domy starých Horažďovic se velmi často skládají z většího objektu obráceného do ulice a z nižšího příčného křídla skrytého ve dvoře. Tento starý morfologický typ pak jeho ateliér oblékl do moderního minimalistického pláště.
