Správní budova Dopravního podniku města Brna

Stav

Realizováno

Rok dokončení realizace

2001

Další autoři

Ing. arch. Petr Valenta
doc. Ing. arch. Ivan Wahla
doc. Ing. arch. Tomáš Rusín

Kategorie

1993-2004

Kancelář

RAW - RUSÍN + WAHLA, Architekti D.R.N.H. s.r.o.

Soutěž

Dostavba proluky Novobranská 18 v Brně

Náklady na realizaci

nezjištěno

Hodnocení poroty

První návrh zástavby pozůstatku bombardování Brna na konci druhé světové války vznikl už v roce 1995. Investor, který proluku na bývalém hradebním pásu koupil, zamýšlel polyfunkční dům s obchody, restaurací, kancelářemi a bytem v posledním podlaží. Svůj záměr ale dotáhl jen do podoby železobetonového skeletu, který posléze odkoupilo město Brno se záměrem jej adaptovat pro nové ředitelství dopravního podniku. Původní architektonický koncept byl ale dostatečně silný na to, aby zvládl adaptaci objektu na konkrétní požadavky městského podniku. Při pohledu na průčelí domu není možné se ubránit pocitu, že autoři při jeho navrhování měli před očima přísný rastr fasády Loosovy stavby pro firmu Goldman & Salatsch ve Vídni nebo nedaleko stojící budovu bývalé policejního ředitelství od Jaroslava Grunta a Josefa Šálka z roku 1927. K této budově se ředitelství dopravního podniku hlásí i zvoleným oblým nárožím, do kterého je umístěn vstup s reprezentativním schodištěm. Za jasné přihlášení se k odkazu brněnské meziválečné architektury můžeme brát také travertinový obklad v prvních dvou podlažích a výraznou římsu, která korunuje uliční průčelí. Dominantním prvkem průčelí, které vizuálně komunikuje s brněnskou okružní třídou, je umělecké dílo Stanislava Zippeho v podobě červených neonových trubic, které jsou umístěny nad schodištěm. Elektrické chvění červených neonových úseček sugeruje převažující energetický zdroj hromadné přepravy. Zippeho dílo jako by interpretovalo světelně-kinetickou plastiku na pražské Edisonově rozvodné trafostanici od Zdeňka Pešánka z roku 1930. Rozvinutý dialog s historií a kontextem místa pokračuje i na dvorní fasádě, na níž jsou okna zmenšena na minimum, neboť směřují do zahrady kláštera sv. Voršily. Programové přihlášení se k meziválečné architektuře, ke stavebnímu řemeslu, které spolu s kvalitními materiály rámují a zpřesňují architektonické dílo, stejně jako snaha o rehabilitaci povolání architekta se stalo ideovým základem fungování spolku Obecní dům, ve kterém se sdružila výrazná generace brněnských architektů. Ředitelství dopravního podniku nebo dům Kapitol patří mezi první velké brněnské stavby, které toto generační nastavení zřetelně artikulovaly.

Proluka vzniklá spojeneckým bombardováním, původně dva stejné historizující jednoduché domy přiléhající svou dvorní fasádou ke klášterní zdi voršilského kláštera. V těsné blízkosti také procházely hradby města a nedaleko stojí Měnínská brána. Původní obytný dům neměl svůj dvorní pozemek a ani nový nemá dvůr. Návrh sedmipodlažního domu byl vytvořen v roce 1995 a byl realizován o šest let později. Jedná se o dům na nároží. Uliční průčelí svírá tupý úhel a odstup před domem tedy umožní přehlédnout celé průčelí. Levá strana má osm svislých okenních os dvojdílných oken, uprostřed je okno trojdílné obloukové, pravá strana má čtyři svislé okenní osy. Celkem má průčelí třináct svislých os. Vstup je z nároží. Okna jsou velká s nízkým parapetem o rozměrech 2×2,4 m, v jejichž nadpraží se nacházejí stočené mechanismy rolet a ve spodní části jednoduché zábradlí tvořené skleněnou deskou. Ostění okna je zkonstruováno rámem z balotinované nerezi, k němuž je dotahována přes negativní nůtu tenkovrstvá omítka na minerální vlně. Parter je obložen bílým spišským travertinem do výšky dvou podlaží, zbylá čtyři podlaží byla provedena ve světlé bílé omítce. Toto klasické rozčlenění na obložený parter a tělo domu bylo záměrně potlačeno výběrem bílého travertinu a bílé omítky. Dům má působit z dálkového pohledu, jako by byl vytvořen z jednoho materiálu, a tím by měl upoutat hypnotický rytmus opakujících se oken s akcentem na nárožním obloukovém okně, které „drží“ celou kompozici. Poslední patro objektu ustupuje — vzniká tak směrem do ulice terasa zakončená vysazenou jednoduchou římsou. Pro určité geometrické odlehčení byla do vstupní dvoupodlažní haly umístěna dynamická plastika neonových linií od Stanislava Zippeho. V těžišti přízemí je centrální hala s trojúhelníkovým ochozem, ze které se vstupuje na levé straně do přepážkové haly s předprodejem jízdenek a na pravé straně do vrátnice s recepcí. Proti posuvným vstupním obloukovým dveřím je symetricky umístěno centrální schodiště se dvěma výtahy a vysokým pásovým oknem do dvora. Druhé až šesté podlaží slouží pro administrativu a technické provozy s centrálním dispečinkem a pro kanceláře ředitelství. Z jídelny a salonku v sedmém podlaží je přístupná terasa. Jedno podzemní podlaží slouží pro technická zařízení a zajišťuje servis pro celý objekt.