Klášterní zahrady v Litomyšli
Ing. arch. Radko Květ
Hodnocení poroty
Desetitisícová Litomyšl se stala v Česku příkladem historického města, které nechce žít jenom odkazem na úcty hodnou minulost, ale rozhodlo se cílevědomě budovat přítomnosti prostřednictvím prosazování kvalitní architektury. Její rozkvět (často označovaný jako „litomyšlský zázrak“) po roce 1990 je neodmyslitelně spojen s působením starosty Miroslava Brýdla, který začal spolupracovat s celou řadou významných českých architektů. Od počátku, podle charakteru úkolu, byly vypisovány užší či otevřené architektonické soutěže. Završením úspěšných stavebních akcí zaměřených v deváté dekádě na úpravy veřejných prostranství byla soutěž na obnovu Klášterních zahrad, jíž se v roce 1997 zúčastnilo dvaadvacet architektonických týmů. Vítězství si „vybojoval“ návrh architektů Václava Babky, 599e7ae3f85144bea15a28f87d3aa750a a Zdeňka Sendlera, jehož motto znělo: „Zahrada-divadlo, divadlo-zahrada“. Mezi barokním piaristickým kostelem Nalezení sv. Kříže a gotickým kostelem Povýšení svatého kříže vznikl park, kde na ploše více 11 300 metrů čtverečních lidé zažívají povznášející pocity ze souladu místa s bezprostředním okolím, jež se k němu vztahuje. Zahrady nabízejí scénu s výhledy na město, na jeho památky, na staletí utvářenou střešní krajinu rozpouštějící se v polích na tušeném horizontu. Architekti následovali členění podle původní parcelace, takže ponechali otevřený prostor vymezený jen opravenými či nově doplněnými opukovými zídkami, v jejichž sousedství vedou cesty. Dalším příznačným prvkem jsou rozlehlé trávníky sloužící k odpočinku, vodní plocha se sochami od sochaře Olbrama Zoubka a klasický, až plečnikovsky pojatý altán s mohutnými válcovými pilíři podpírajícími křehkou střechu: jedná se o nejvyšší bod areálu. Proměna Klášterních zahrad odstartovala rekonstrukce památkových objektů, které se v jednadvacátém století uskutečnily na návrší v blízkosti zdejšího renesančního zámku, jenž byl v roce 1999 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.
