Nový sdružený městský most přes Vltavu
Ing. arch. Roman Koucký
Architektura, nevyjímaje tzv. inženýrské stavby, hledá v jedenadvacátém století znovu svoji ztracenou pozici. Lidé nové architektuře příliš nevěří... Architekturu ale nelze poměřovat pouze dávnou minulostí. Dvacáté století bylo vpravdě revoluční a přelom tisíciletí revoluci dovršil. Změnily se hodnoty. Změnilo se měřítko, materiály i technologie. Změnil se celý globální svět. Velké stavby světa jsou dnes opravdu VELKÉ. Naše stavby, které by byly z globálního hlediska nějak zajímavé, nemohou být velké už proto, že v našich podmínkách nemají důvod vznikat. Měly by ale být krásné, chytré a originální. Měli bychom se o takové neustále pokoušet. Možná také proto pro nás není důležitý rozměr mostu, který je z globálního pohledu dokonce zanedbatelný, ale poměr! Hodnota (architektury) dnes u nás není ve velikosti, ale v kráse a eleganci. A u mostu je krása dána zejména ideálními poměry – vzájemnými poměry všeho: statického (spolu)působení jednotlivých konstrukčních prvků, celkové geometrie, modulů, detailů, materiálů, barev... Blíží-li se poměr k ideálu, vzniká „Architektura“. A architektura musí vždy hledat cestu dopředu, musí být na špičce myšlení společnosti, jinak bude pouhým mechanickým stavitelstvím. Trojský most, první most v Praze v jedenadvacátém století, má šanci být architekturou. Vzhledem k navrženým parametrům celku i detailů konstrukce, vzhledem k poměru výšky a rozpětí oblouku (1/10) se jedná o most zcela unikátní, jehož obdobu se prozatím nepodařilo nalézt nikde na světě. S nadsázkou se dá říci, že úspěšná realizace tohoto řešení přepisuje učebnice o stavbě mostů.