Domy s pečovatelskou službou v Horažďovicích

Hodnocení poroty

Nevelké město Horažďovice v jihozápadních Čechách uspořádalo v letech 1997–1998 dvě veřejné architektonické soutěže, což tehdy nebylo obvyklé ani v Praze nebo v Brně. V druhé z nich, na projekt bytového domu pro seniory s pečovatelskou službou, zvítězil pražský ateliér Aleny Šrámkové, v němž tehdy pracovali také Tomáš Koumar a Jan Hájek. Alena Šrámková patří k nejvýraznějším osobnostem české architektury posledních padesáti let. Dříve než jiní si uvědomila, jaká rizika přináší pro architektonickou tvorbu společnost konzumerismu. Houževnatě hledala prostředky, jimiž by vyjádřila svou distanci od pomíjivých mód a povrchních atrakcí popkultury. V sedmdesátých letech 20. století je nalezla v evropském neoracionalismu. Na rozdíl od jiných architektů tohoto směru, například od Alda Rossiho nebo Osvalda Matthiase Ungerse, však věnovala velký zájem hmatovým kvalitám stavby, její pokožce či „pleti“, jak tomu sama říkala. Fasády svých domů proto ráda utvářela z neomítaných cihel. A právě o této její zálibě v cihlových obkladech poskytují horažďovické domy pro seniory jeden z mnoha důkazů. Pozemek pro nové domy leží mimo památkovou zónu Horažďovic. Ateliér Aleny Šrámkové je přesto pojal tak, jako by v ní nová stavba měla stát. Rozdělil ji do dvou téměř stejných objektů oddělených od sebe zahradou pro letní pobyt. Do obou domů pak vložil byty o několika různých velikostech. Komfort bytů v horních patrech obohacují kryté balkony či arkýře s šikmými stříškami, které se u celého areálu postaraly o jeho silný výraz. Do všech bytů vstupují jejich uživatelé z chodeb při jedné straně každého domu, propojených dlouhým schodištěm. Chodba se pak rozšiřuje a dostává rozměry malého sálu, v němž se obyvatelé obou domů můžou scházet, chtějí-li trávit svůj čas společně. Rozhovory s nimi přinášejí svědectví, že se jim v obou domech žije dobře. Se stavbou domů pro seniory se však nadějný architektonický rozmach Horažďovic zatím uzavřel.